Když se jen letmo podíváte na datum, kdy jsem napsal poslední článek, zjistíte, že už to jsou opravdu více než dva měsíce. Myslím, že netřeba dodávat, že jsem vás čtenáře docela zanedbával. Řeknu vám ale, že ty dva měsíce hrozně moc utekly a za pár týdnů mě čeká konec školního roku.
Můj relativně krátký, avšak krásný pobyt v rodné vlasti během Vánoc utekl hrozně rychle a tak jsem měl před sebou leden, ve kterém mě čekalo opravdu dost zkoušek a také odevzdávání různých esejí nebo portfolia. Nebylo toho zrovna nejméně a moc mi nepomáhal ani fakt, že během těch tří týdnů doma jsem do školy nic neudělal. Nakonec jsem všechno dotáhl do zdárného konce a první školní půlrok je konečně za mnou!
1.:
Je temná noc a lidé už dávno spí,
leží, přemýšlí, tiše bdí,
ukládají svoje problémy,
do té krásné říše snů.
So much time elapsed from my last article written in English language. It has been over six months which is really long time. Today’s evening I will add another post which is not going to be so long or serious but it will be about me, my feelings.
Kdybych okopíroval úvod z minulého článku, tak myslím, že bych tím nic nezkazil. Prosinec už je za dveřmi a to pro nás značí dvě důležité věci. První z nich, ta pozitivní, je ta, že se už kvapem blíží náš návrat do České republiky. Bohužel ta druhá už tak radostná není, protože v současné době máme ve škole největší množství písemek.
Nejdříve jsem tomu nechtěl uvěřit, když jsem koukal na seznam svých posledních článků, ale od vydání mého posledního článku uplynul již skoro celý měsíc. Od té doby, co jsem začal pracovat na letišti, letí čas hrozně rychle. Můj život se nyní skládá zejména ze školy a práce a na nic moc dalšího mi bohužel nezbývá čas.
Trvalo mi to relativně dlouhou dobu, ale konečně můžu po všech těch roznesených životopisech a prochozených barech a restauracích říct, že mám práci! Podařilo se mi sehnat práci na letišti, konkrétně v Costa Coffe.
Slyšel jsem je. Měly by tu někde být, ale nejsou. Vůbec nikde. Díval jsem se, opravdu. Ty dozvuky šťastných chvil, prokreslující šeď ubíhajících všedních dní…
Chci vám jenom oznámit, že ode dneška bude blog procházet krátkou, ale snad ráznou rekonstrukcí, která snad nebude trvat déle než jeden, dva dny.
Tak po úspěšném zápisu mám za sebou taky první dva dny školy. První dojmy jsou zatím skvělé, jak z jednotlivých předmětů, tak také z těch lidí kolem a vůbec z celé školy. Doufám, že s dalšími týdny se můj názor příliš nezmění, i když tohle jsou opravdu pouze první dojmy.
To byste opravdu nevěřili, jak to čas letí. Člověk pořád někde poletuje, zařizuje a z nenadání je další týden pryč. Zítra to bude dokonce měsíc, co jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se na zkušenou, ale takové shrnutí uděláme asi po nějakém delším časovém období.
