Milí soudruzi a soudružky dnes bych rád napsal něco o své neutuchající lásce ke komunismu. Možná to bude znít jako pouhá propaganda, ale tak tomu není. Domnívám se, že je každému jasné to, že tato úžasná ideologie ani žádnou propagandu nepotřebuje. Nyní už pár oslavných vět k samotnému komunismu.
Když pan Marx formuloval své nové a neotřelé myšlenky, jistě neměl ani tušení, kolik lidí ovlivní. Toto je však jediné, co tak z historie o komunismu vím. To víte, náš dějepis na základní škole končil někdy kolem konce 2. světové války. Dozvěděl jsem se pouze, že jsme dopadli velice obstojně a všechny skvělé vymoženosti komunismu se mohly šířit i do dalších zemí.
Už když mi bylo 15 let, považoval jsem nápad se společným majetkem za geniální. Na stejné úrovni byl možná internet, ale myšlenka společného majetku je navždy v mém srdci. Nikdo nemůže mít víc než já a všechno se hezky přerozdělí. Jsem sice hloupý, ale díky chytrým se mám docela dobře. Někteří zlí lidé se mi ještě na základní škole snažili namluvit, že po únoru 1948 byli komunisti moc zlí a udělali neskutečně moc špatných věcí. Nevěřil jsem jim. Jak jsem napsal, učil jsem se to, že jsme porazili Němce a jejich fašismus a nacismus, takže jsme přece nemohli být zlí. Nesmysl.
Poté jsem nastoupil na gymnázium. Antikomunistické myšlenky kolem mě se šířily velice rychle. Velice rychle jsem upadal do depresí, tak jsem se začal zajímat o politiku. Oslovila mě samozřejmě Komunistická strana Čech a Moravy, která mě stále drží nad vodou. Na gymnáziu jsme měli opět dějepis. Bohužel jsme dějiny pořádně probrali jen po konec 2. světové války. Opět. Na jednu stranu mě to mrzelo, že jsem se nedozvěděl něco nového o našich vůdcích, ale na druhou stranu pár lidí kolem mě uznalo, že komunismus není špatný směr. Konečně zadostiučinění.
Vstoupil jsem do strany a šířil komunistické učení dál a dál. Nevěřili byste, ale setkal jsem se s pár lidmi, kteří byli pro tuto ideu stejně zapálení jako já. Nyní hrdě nosíme naše rudé členské průkazky. Za asi půl roku se chystám na vysokou školu, vzpomněl jsem si tedy, co se stalo u nás v rodině. Můj dědeček nebyl v komunistické straně. Nechápu proč a dodnes mě to mrzí. Když maminka dělala přijímací zkoušky na medicínu, tak nikoho nezajímal její průměr 1 z maturitního vysvědčení a dvakrát splněné přijímací řízení. Zeptali se, zda je její otec ve straně. Hrdě odpověděla, že ne. Za nedlouho přišla z výboru odpověď, že ji nemohou přijmout pro nedostatek místa. Smutné, ale domnívám se, že soudruzi na to měli plné právo a je správné vybírat studenty podle jejich „rodokmenu“. Dnes už je to jiné, studovat může kde kdo a podle toho to také vypadá. Ach jo.
Budu už muset pomalu končit, protože máme další členskou schůzi. Musíme vymyslet nová agitační hesla a doufat, že naše strana si povede v dalších volbách ještě lépe než v těch minulých. Jo, ještě bych se mohl zmínit o pár malinkatých problémech, které za komunistů u nás byly, ale víte co, to vlastně nebylo vůbec významné, tak proč se o tom zmiňovat. Takže soudruzi držte se a přeju hezký den!
Disclaimer: Tento článek je pojat čistě ironicky, což většina z vás zajisté poznala. Tomu zbytku to říkám teď, aby se náhodou nebáli, že mám něco společného s komunismem. Nemám a nikdy mít nebudu. Pokud s názory v článku ve skutečnosti opravdu souhlasíte, tak vypněte počítač a už ho nikdy nezapínejte.
A teď vážně. Komunismus je v posledních letech číhající hrozba, která se podle mě nesmí v dnešní době podceňovat. Já jsem hrůzy komunismus naštěstí nezažil a opravdu velice obdivuju lidi, kteří se v té době nebáli nahlas říct svůj názor i přes všechny problémy, které jim to způsobilo. Pro všechny nekomunisty to musela být hrozná doba, kterou si můžeme připomenout pouze z různých dokumentů, rozhovorů nebo spisů. Doufejme, že sami už podobnou dobu nebudeme muset zažít.
Dovolím si pár statistických čísel, která jsou převzatá ze serveru totalita.cz:
241 lidí – popraveno. Mezi nimi jedna žena, Milada Horáková popravena 27. června 1950
8000 lidí – zemřelo ve vězeních, lágrech, v hutích, v dolech…
600 lidí – nepřežilo výslechy
500 lidí – zastřeleno na hranicích
88 lidí – zemřelo v elektrických drátěných zátarasech na státní hranici v letech 1952 – 1965
5 lidí – zemřelo při protestních akcích k prvnímu výročí sovětské okupace v roce 1969
250 tisíc lidí – odsouzeno a vězněno
70 tisíc lidí – skončilo bez soudu v táborech nucených prací
Ta čísla nemusí být úplně přesná a mohou být i vyšší. Domnívám se, že to hlavní z toho vidí každý. Je to smutné, ale to s tím dějepis v článku bylo pravdivé. Ani jednou jsem se nedozvěděl pořádně o tom, co se tu dělo. Myslím si, že tohle je obrovská chyba a potom vznikají organizace jako Mladí komunisté a podobně. Nevím, jestli členy takovýchto rádoby spolků mám litovat nebo co vlastně s nimi. Upřímně nechápu lidi, kteří tvrdí, že se během asi těch 40 let nic nestalo a vůbec by jim nevadilo, kdyby komunisti znovu vládli. Hnus. Takže až příště půjdete k volbám, tak si moc dobře rozmyslete, koho budete volit. Já vím jedno, komunisti to určitě nebudou!
Čím začít? Možná tím dějepisem-souhlasím. Nevím, čím to je, ale spoustu lidí mi říká, že když došlo ve škole při dějepise na dobu spojenou s komunismem, dozvěděli se jen několik povrchních věcí z hlediska historického, ale o nějakých dopadech, souvislostech a přežitcích komunismu se s nimi nikdo příliš nebavil. Nevím, jestli dějepisářům tohle připadá nepodstatné, ale na druhou stranu chápu, že potřebují dodržet osnovy, ve kterých pravděpodobně debaty o komunismu nejsou zahrnuty. Ale tím pádem už je jen čistě na člověku, jestli se o komunismus bude více zajímat. Nechci nikoho urazit, ale když si povídám s některými lidmi, tak ani netuší, co je to za ideologii, pouze sborově kývají hlavou na to, že to bylo špatné, ale když se jich zeptá člověk proč, tak netuší, prostě bylo a tečka. Takže ano, je možné, že s narůstající neinformovaností týkající se této ideologie se rozšiřují různé skupiny typu Mladí komunisté. Nelze vyvrátit, že už se nikdy komunismus nedostane k moci, ale nevěřím tomu, že by někdo dovolil, aby se dělo to samé, co před lety. Komunismus by měl pravděpodobně trošku jinou formu než tehdy. Ale zjišťovat to na vlastní kůži opravdu nechci. Díky za článek, Tome, je dobré si připomínat i špatné věci…
Tak nejdřív k tomu dějepisu. Je pravda, že osnovy jsou nějakým způsobem nastaveny. Myslím ale, že by studenti měli vědět víc věcí o komunismu a vývoji Československa než třeba o pravěku. To je jenom příklad, ale takto bych to viděl.
Taky mě mrzí, že lidé kolem mě prostě řeknou, že to bylo špatné, ale nevědí, co se tu dělo. Jejich představy končí tím, že se sem dostali komunisti a bylo to špatné.
Máš pravdu v tom, že v dnešní době by to celé probíhalo jinak, ale už ta představa toho, že komunisti se dostanou k moci je katastrofální.
Jinak díky za zajímavej názor a taky za pochvalu.
Milý Tome ! Rád vidím tvoji nadšenost pro všeobecné dobro. A dvakrát tolik teď, když se zase blýská na lepší časy (oranžová sice není úplně rudá, ale k červené má přeci blíže než modrá !). Rád bych oslavil společně s dalšími ze spolku mladých komunistů tady v Brně toto blýskání na lepší časy, doufám že brzdy přijedeš zase.
-
Skvěle ironické dílko :) Co se týče dějepisu, taky jsme to moc neřešili. Je to samzořejmě škoda, školství počítá s tím že po předhození objektivích informací bez emocí si žáček školáček domyslí vše sám, bohužel i já sám jsem to tehdy nijak moc neřešil a kýval, nicméně alespoň správným směrem. Jisté zásahy do osnov nejsou nesmyslné, byl by to i ten co by vysvětloval nefunkčnost komunismu a tak dále …
Soudruhu, oranžová je krásná barva a už se to konečně blíží k našemu vytouženému cíli! Určitě brzo dorazím na další stranickou schůzi. :-)
Teď vážně zase. Školství vsází možná na iniciativu samotných studentů, kterým to je v části případů ale úplně jedno a tady je právě ta chyba. Musím uznat, že dřív šla politika totálně kolem mě, ale jak člověk zjistí, co všechno se tu dělo, tak na to musí nějak reagovat.
Přesně tak, pohlížel jsem na to podobně dokud jsem neviděl sílu dopadu komunismu na běžné občany, kreativní umělce atd. – zkrátka ti, kteří pohánějí svět. Ostatním (těm co na to nemají mozek) se to samozřejmě mohlo líbit, že … Nejvíc komičtí jsou lidé zvyklaní jednoduchostí volby za komunismu, nulovou pestrostí výrobků,potravin,politiky, možností trávení volného času atd., co se dnes nedokáží adaptovat na extrémně-ultra-náročný svět, a vyřvávají „zlatý komunismus“. Už by mohli .. odejít, někam do Rwandy třeba.
Teď jsi to vystihl. Ten dopad jde nejvíc vidět na lidech, kteří něco tvoří, prostě na „mozcích“. Takoví lidé tu museli opravdu trpět, pokud neemigrovali, což taky nebylo jednoduché. Heslo „zlatý komunismus“ přímo nesnáším a takové lidi bych taky posílal do podobných zemí, jak jsi uvedl…
K tomu nejde nenapsat komenář. Sice nebude na tak vysoké úrovni jako ty předchozí, rozhodně nepatřím mezi lidi, kteří se o politiku zajímají, ale myslím si, že k tomu by se mohl vyjádřit i politikou nezasažený člověk.
Možná, že nebýt češtiny, pořádně netuším, co se v naší zemi dělo. Samozřejmě, doma jsme se o komunismu celkem bavili (o problémech se studiem apod, o spolupracovnících StB, nebo nucení vstoupit „do strany“), ale jak k tomu nemá člověk vztah a nemá z toho pořádně rozum, jde to jedním uchem dovnitř a druhým ven. Například o procesech v 50. letech jsem se pořádně dozvěděla díky referátu, ketrý jsem musela vypracovat.
Přitom je to důležitá kapitola v naší historii.
Takže, i když se o politiku opravdu do podrobna nezajímám, není mi jedno, kdo v naší republice vládne, a využívám svého práva volit. A ačkoliv je oranžová nebo červená barva moje oblíbená a i třešně mám ráda, při volbách hrají hlavní roli jiné důvody…
Není důležité, kde se člověk ty informace dozví. Může jít o češtinu, internet, noviny, rodiče. Těch zdrojů je hodně, ale hlavní je, aby si z toho přebral, jak to tu bylo.
Třeba já musím uznat, že doma jsme to až tak neprobírali, udělal jsem si obrázek sám. Myslím si, že diskuze s rodiči jsou asi nejlepší, protože od nich slyšíme rodinné zkušenosti, které nám řeknou víc než třeba proces s Miladou Horákovou. Samozřejmě by to rodiče měli nějak řešit vzhledem k věku dítěte, ale jak říkám, podle mě je to nejlepší cesta. My už našim dětem můžeme jen tlumočit, co nám bylo řečeno…
Jinak s těma barvama jsi to vystihla moc hezky ;-)
Tomášku, svatá pravda. Moc pěkný článek, ale tak stačí si přečíst nějaké romány a hned se dozvíme víc. Já četla jeden, 1000 noc na Sibiři (takle se to určitě nejmenovalo, ale název byl podobný :D), a tím jsem také skončila. Toooolik krutosti :(
Já četl Jeden den Ivana Děnisoviče a taky to nebyla zrovna veselá knížka… V těch knihách to jde poznat hodně, to je fakt… těch hnusných věcí je tam opravdu dost, není to prostě čtení pro každého.
Ano, nadšený mladý komunista…
To ne, jak tu máš hezký věci, tak se mi „zvedal kufr“.
Nuže, když už jsem objevil tvůj blog, tak se taky vyjádřím.
Tedy: každá podobná reálně uplatňovaná ideologie, ať už se jedná o kteroukoliv stranu nebo i střed, svoje myšlenky šíří do všech stran. Jednoduše hledá zastání, příznivce. To, že se dnes nedostává mezi mládež dostatek objektivních informací o předešlém režimu, bych směle srovnal s jeho řekněme pasivní propagandou. Jako komunisté ukazovali zveřejnosti a hlavně mládeži ty „hezké stránky“ komunismu (u nás socialismu) my nedostatečně ukazujeme ty „špatné“. Nejde o to kolik negativních věcí slyšíme ze všech stran, ale jak už bylo řečeno, spousta takto „naočkovaných“ neví proč jsou negativní. Prostě jsou, protože nám to říkají. Pak se snadno může stát, že se i velmi inteligentní mladá bytost dostane k podobným materiálům, které vštěpovali do hlavy socialistické mládeži. A najednou se dozvídá, jak je komunismus úžasný, a co víc, soudruzi nelenili a vše pečlivě logicky objasnili. Teď si to srovnejme, nepodložený negativní názor vs. pozitivní, psychologicky vstřícně působící a co víc náležitě objasněný. Nehledě na další vlivy. A hle, v přemýšlivé hlavě se rodí další mladý komunista jednadvacátého století. Ono se opravdu není čemu divit, že se tohle stává. Pravda, informace o posledním režimu se k nám dostávají víc a víc, jen se o ně zajímat. V tom bude zřejmě kámen úrazu…
Ještě něco o teorii a praxi politických ideologií. Z počátku jsou prvnotní myšlenky směřovány k lidem. Co z nich udělá mocichtivá hlava a jak je uplatňuje ruka tyrana, věc druhá.
Pokud něco z toho bylo výše řečeno tak se omluvám. Na čtení komentářů moc nejsem.
Howgh
Rado díky za dost zajímavej názor. Musím sám uznat, že v téhle rovině, kterou jsi nastínil, jsem o tom nepřemýšlel. Možná by ukazování toho hnusu, který se tady odehrával, opravdu pomohlo a s mladými komunisty by to nějak hnulo…
Ještě se zmíním obecně k tomu tvému závěru. Myslím si, že prvotní myšlenky politických ideologií jsou jako surová ruda. Z počátku totiž není poznat, co z toho nakonec po „zpracování“ bude.