Nejdříve jsem tomu nechtěl uvěřit, když jsem koukal na seznam svých posledních článků, ale od vydání mého posledního článku uplynul již skoro celý měsíc. Od té doby, co jsem začal pracovat na letišti, letí čas hrozně rychle. Můj život se nyní skládá zejména ze školy a práce a na nic moc dalšího mi bohužel nezbývá čas.

Naštěstí se to během jednotlivých směn lepší. Pomalu si zvykám na nový biorytmus, který vlastně neexistuje. To víte, jednou mám ranní směnu, na kterou vstávám ve 3 ráno, jindy zase odpolední na 12 s tím, že se to mění každým týdnem. Z počátku jsem si na ty ranní směny opravdu zvyknout nemohl. Připadal jsem si hrozně nevyspaný, unavený a vůbec jsem nevypadal na to, že bych měl 8 hodin pracovat. Můžu ale říct, že je to ze směny na směnu lepší a lepší. Zpočátku jsem nevěřil, když mi mnoho lidí tady tvrdilo, že spát pár pouze pár hodin je tu naprosto normální, ale ano, opravdu to tak je.

Možná si říkáte, že za ten měsíc, během, se u mě na blogu nic nového neobjevilo, se toho muselo hrozně moc udát, to však není až taková pravda. Nyní jak mám práci, tak pracuji tři dny, ve které nemám školu, kterou mám další tři dny a jeden den v týdnu pak mám volný.

Vezmeme to popořádku. Nejdříve škola. Ve škole nám začíná lehce přituhovat. Opravdu pouze mírně, protože sice nám začíná období testů, esejí a podobně, ale drtivá většina z nich je takzvaně „open-book“, to znamená, že můžu mít při testu jakékoliv poznámky, jaké budeme chtít. I tak ale někdy nemá člověk vyhráno, když má například napsat esej na 1500 slov a vůbec nemá ponětí, o co jde. Jediný „closed-book“ test (bez jakýchkoliv materiálů) mě čeká přespříští hodinu účetnictví. Uvidíme, podle cvičení to zatím nevypadá, že by šlo o něco těžkého, spíš bude důležité se nepřepsat.

Tento týden jsem měl taky ve škole podzimní prázdniny. Kluci mají prázdniny už od minulého týdne, takže škola nás čeká až v pondělí. Já svůj týden prázdnin užil prozaicky, v práci. Místo svých obvyklých tří směn jsem řekl, že mám prázdniny a tak jsem jich dostal 6 a zaučení na baru s tím, že v pátek a zítra mám volno. Docela se to dalo, sice toho bylo víc, než na co jsem byl zatím v práci zvyklí, nicméně se to srovnalo. Nejtěžší den byl pro mě čtvrtek. Na letišti je tenhle den docela rušný a já dostal dvojitou směnu. Musím říct, že posledních pár hodin své šestnáctihodinové směny už to bylo opravdu těžké. Při použitelném stavu mě držela káva, Redbull a také vidina další výplatní pásky, kde bude započítaný tenhle můj šílený týden :-).

Díky práci utekl tenhle týden hrozně rychle. Pamatuju si na věty většiny učitelů, ať si o prázdninách odpočineme a máme plno síly do školy. Pouze se nad tím lehce směju. Bohužel mi ten úsměv lehce mizí z tváře, když vím, kolik práce mě čeká před pondělním ránem. Musím toho dnes a zítra spoustu stihnout napsat, protože přes týden jsem se k tomu opravdu nedostal. Když se na to podívám nějakým tím určitým počtem, tak je to přibližně 2150 slov do čtvrtka. Držte mi palce, ať všechny práce stihnu odevzdat v termínu.

Kromě toho, co jsem vám nastínil výše, se nových velkých věci příliš mnoho neudálo. Naši kombinaci práce – škola občas doplní nějaké ta oslava či jiná akce. Za zmínku snad stojí to, že na Union Street (zdejší hlavní ulice) začali chystat velká vánoční světla. Měla by se rozsvěcet někdy v půlce listopadu, tak uvidíme, jaká to bude podívaná. Blíží se půl sedmé, venku je dnes docela nelichotivé počasí, ostatně stejně jako posledních pár dnů, i když teploty se drží kolem deseti stupňů, tak prší a fouká nepříjemný vítr. Pozvolna se dám do své školní práce, které mě čeká víc, než bych momentálně chtěl, ale co naplat, dám se do toho a snad to půjde. Přeju vám příjemný sobotní večer a hezký zbytek víkendu. Sám sobě potom přeju, abych se k příštímu článku dostal mnohem rychleji než za necelý měsíc.