Když se jen letmo podíváte na datum, kdy jsem napsal poslední článek, zjistíte, že už to jsou opravdu více než dva měsíce. Myslím, že netřeba dodávat, že jsem vás čtenáře docela zanedbával. Řeknu vám ale, že ty dva měsíce hrozně moc utekly a za pár týdnů mě čeká konec školního roku.
Kdybych měl nějak krátce shrnout, jak jsem se měl celé ty dva měsíce, tak bych asi jmenoval školu, práci, sem tam posilovnu a akce s kamarády. Mou hlavní náplní bohužel nebyla jen zábava, ale hlavně škola a práce. U té práce to slovíčko „bohužel“ možná až tak nepatří, ale k tomu se dostanu :-).
Co se týče školy, po prvním semestru, který jsem úspěšně dokončil, nám plynně začal druhý, který je obsahově náročnější, ale na druhou stranu také mnohem zajímavější. Momentálně dokončuji zkoušky z IT předmětů, zejména databází, které bych měl mít hotové a tím pádem bych do těchto hodin nemusel vůbec chodit. Příští týden mě také čekají zkoušky z ekonomie a obchodního práva, které bych měl doufám zvládnout na první pokus. Potom už je tu jen zkouška z HR (Human Resource) managementu a portfolio do marketingu, na které ovšem máme ještě celý měsíc.
Věc, která nás ovšem straší nejvíc je Graded Unit, což je vlastně taková ročníková zkouška. Je to zkouška, která se počítá jako samostatný kredit a bez ní nemůžu úspěšně dokončit svůj první školní rok. Obsahuje učivo z většiny předmětů, které jsme měli první semestr. Celkem má tři části a úspěšné složení potřebuje člověk 50 bodů ze 100, což je známka „C“. Na „A“ potřebuji 70/100, což se pořád dá. Termín této práce máme stanovený na 8. května, v sobotu, kdy to bude psát, pokud se nepletu, celá naše sekce na škole. Pokud bych to náhodou neudělal, máme ještě jeden opravný pokus někdy koncem prázdnin, ale doufám, že ten nebude potřeba.
Dalším místem, kde poslední dobou trávím opravdu velké množství času, je letiště, přesněji Costa Coffee. V práci trávím každým měsícem víc hodin, což má pozitivní důsledky na stav mého bankovního konta, ale také ty negativní v tom, že mám méně volného času. Během února a března není stále na letišti mnoho cestujících. Stále platí zimní letový řád, který není tolik plný jako ten letní, který platí od prvního dubna. Zimní a jarní měsíce se s létem opravdu nedají srovnat.
Pokud pominu jeden menší požární poplach vyvolaný zanechanou bagetou v grilu, tak se v práci začaly dít nějaké změny až posledních pár týdnů. Konečně byla schválená moje bezpečnostní karta pro pohyb v tranzitní zóně letiště, což mě velice potěšilo, protože to opravdu trvalo několik měsíců. Další věc ještě není definitivní a já bych ji nerad zakřikl, takže vám povím, jak jsem si v pondělí udělal výlet do Edinburghu :-).
Samozřejmě to nebyl výlet jako takový, ale bylo to pracovní školení. Abych byl přesnější, mimo jiné to byly zkoušky na pozici „Barista Maestro“, což vám asi takto nic moc neřekne. Ve zkratce bych se posunul v Costě na pozici, kdy bych měl akreditaci zaučovat ostatní, vytvářet tréninky, kontrolovat kvalitu kávy a dohlížet na to, že se dodržují všechny standardy. Těch věcí je daleko víc, vyjmenoval jsem jich jenom pár, ať máte představu. Školení trvalo asi 9 hodin s tím, že kromě zkoušek – praktické a teoretické jsme měli ochutnávky, přednášku a plno dalších zajímavých věcí. Celkově to hodnotím velice kladně, protože to opravdu nebyl „zabitý“ den.
Výsledky jsme se měli dozvědět ve středu. Praktické části zkoušky byly docela těžké, takže jsem si příliš nevěřil, že bych to na první pokus udělal. Naštěstí jsem pokazil jen jednu věc a ostatní měl velice dobré a tak mě ve středu potěšil telefonát, že jsem to udělal! Sice ještě musím pro ostatní na letišti udělat trénink a implementovat ho, ale to už je ta lehčí část. Ještě kolem toho musím pár věcí vyřídit a poté mě čekají v práci nové povinnosti a také výzvy. Musím uznat, že mě to velice potěšilo.
Narušení tohoto mého stereotypu práce – škola – práce – škola, mi přinesly Velikonoce. Měli jsme ve škole dva týdny prázdnin a já dostal v pohodě dovolenou, tak jsem se rozhodl, že se podívám do České republiky. Užil jsem si skvělý čas s rodinou, Editkou a všemi skvělými kamarády, na které jsem se těšil. Opět se mi bohužel stalo to, že jsem se pořádně nemohl věnovat všem. Ono se to nezdá, ale dva týdny jsou relativně krátká doba, když máte pořád co dělat. Musím uznat, že jsem si to opravdu moc užil a pořádně si od toho všeho, co mě tady ve Skotsku čeká, odpočinul.
V následujících týdnech mě čekají zkoušky ve škole, již brzo ta výše zmíněná Graded Unit, a také nejspíš určité změny v práci. Je toho opravdu dost, takže se rozhodně nenudím. Jen tak pro představu, tento týden mám něco přes 40 hodin v práci a k tomu školní povinnosti. Tím si samozřejmě nestěžuju, protože vím, že to má také mnoho výhod. Do toho všeho se snažím radit těm, kteří by sem do Skotska rádi přijeli po skončení tohoto školního roku. Opravdu se teď musím pousmát nad tím, jak jsem na střední tvrdil, že vůbec nemám čas – měl jsem ho hrozně moc :-). Na závěr bych chtěl popřát všem, co studují, zvládnutí zkouškového, maturit a vůbec konce školního roku a taky bych si měl stanovit cíl, abych se příště k napsání článku dostal dříve než po dvou měsících.
