Díky, Allane
Slyšel jsem je. Měly by tu někde být, ale nejsou. Vůbec nikde. Díval jsem se, opravdu. Ty dozvuky šťastných chvil, prokreslující šeď ubíhajících všedních dní…
Pro vlastní vyhledávání můžete použít formulář níže:
Slyšel jsem je. Měly by tu někde být, ale nejsou. Vůbec nikde. Díval jsem se, opravdu. Ty dozvuky šťastných chvil, prokreslující šeď ubíhajících všedních dní…
Po další odmlce vás opět zdravím s novým článkem. Červen je za námi, červenec už začal a tak se náš odlet kvapem blíží. S tím souvisí i jedna zajímavá diskuze, kterou jsme vedli před pár dny v Miami. Byla, stručně řečeno, o životních možnostech.
Dnes jsem si pro vás nachystal lehce nostalgický článek. Možná víc než lehce, protože celý příběh sahá až do mého raného dětství, konkrétně do doby, když jsem chodil do školky. Nebude to moc dlouhé a díky velice mírnému alkoholovému opojení to možná dostane nový šmrnc.
Začínám pomalu měnit svůj názor na to, zda se na blogu zabývat nebo nezabývat politikou. Neměním ho nějak radikálně, spíš bych to pojal tak, že sem tam o politice nějaký ten příspěvek napíšu, ale rozhodně to ale nebude na úkor ostatních věcí. Už podle nadpisu poznáte, že se dnes soustředím na ČSSD a jejich předvolební mítinky.
Maturita je teď sice hlavní prioritou, ale opět bych vám rád napsal nějaké novinky kolem našeho budoucího studia ve Skotsku. Dost věcí se totiž od konce listopadu, kdy jsem psal poslední článek o Skotsku (o našem přijetí na Banff and Buchan College), změnilo. Pár maličkostí, ale i dost podstatných věcí. Poslední článek si můžete pro srovnání přečíst zde.
Sice je nedělní podvečer, relativně hezké počasí a v takové to víkendové době většinou píšu nějaký ten „lehčí“ článek, aby mozek mohl ještě trochu odpočívat a moc se nenamáhal před školním či pracovním týdnem. Dnes ale udělám takovou výjimku a vrhnu se na budoucnost a vůbec cestu životem :-).
Každý den se přesvědčuju o tom, že lidská omezenost je nekonečná a u některých získává slovo „nekonečný“ naprosto nový rozměr. Normálně bych se nad tím nejspíš nerozčiloval a přešel to, ale dnes ne. Chci na to reagovat. Úvodem chci ještě říct, že to dnes nebude o blbosti, o které jsem už psal, ale o kombinaci jiných různých věcí.
Milí soudruzi a soudružky dnes bych rád napsal něco o své neutuchající lásce ke komunismu. Možná to bude znít jako pouhá propaganda, ale tak tomu není. Domnívám se, že je každému jasné to, že tato úžasná ideologie ani žádnou propagandu nepotřebuje. Nyní už pár oslavných vět k samotnému komunismu.
Během posledních dnů, kdy jsem ještě pracoval na tomto blogu, se stalo pár věcí, o které bych se s vámi rád podělil. Píšu je sice opožděně, ale dřív jsem na to neměl čas a ani prostor. Některé věci vás možná docela překvapí. No však během čtení uvidíte sami.
Včera jsem dočetl jednu velice zajímavou knížku, kterou napsal velice slavný, dnes už bohužel mrtvý spisovatel Charles Bukowski. Pro ty, kteří Bukowského neznají nebo nečetli, doporučuju přečíst si aspoň pár vět na Wikipedii, i když myslím, že Bukowského knihy si člověk musí pročíst, aby pochopil.
© Tomáš Navrátil. Všechna práva vyhrazena.
Design od Free Theme Layouts přes Smashing Magazine. Překlad a úpravy Jonáš Fuchs.