Začal nám prosinec, blíží se Vánoce a za nějaké dva měsíce také pololetí. Většina učitelů u nás na škole začne většinou bláznit až poslední dva týdny před klasifikací, že nemají známky (hrozně se diví, že je za půl roku nestihli nashromáždit). K napsání tohoto článku mě dnes inspirovala jedna paní učitelka. Opět se u nás ve třídě začal projevovat jeden jev, který opravdu nesnáším – vynucování autority.
„On a behalf of Banff and Buchan College I am pleased to make you a conditional offer on HNC Business course.“ Krásná věta. Takže prosím famfáry, ale ne, jenom vtipkuju. Po malém problémku s mou adresou, o které se trochu rozepíšu níže, a dvoutýdenním čekání na výjádření, to mám v kapse.
Už je to bohužel tak. Vím, že každý máme nějaká dobrá a špatná období. To já taky, jenže taková ta pomyslná vlna – jednou jsi dole, jednou nahoře, se posouvá těžce směrem dolů. Dneska to opravdu nebude optimistický článek. Není to tím, že bych se nesnažil nějakou tu hezkou věc najít, hezkých věcí je plno, jen se mi teď poněkud velkým obloukem vyhýbají.
Od napsání mého prvního článku o mém možném studiu ve Skotsku uběhla nějaká doba, proto bych rád popsal, co se od té doby změnilo. Pomalu jsme pro naše přijetí začali podnikat potřebné kroky. Ano, mluvím v množném čísle, protože pro studium na Banff & Buchan College jsme se rozhodli čtyři. Stejně jako tři mušketýři, protože celou dobu jsme se domnívali, že přihlášky budeme podávat pouze ve třech.
Jak jste už mohli číst minule, naskytla se mi možnost studia ve Skotsku. Teďka kolem toho dost lítám a řeším všechno potřebné, abych to, spolu se svými kamarády, dotáhl do úspěšného konce. Je to prostě obrovská šance, tím pádem je obrovská i má motivace.
Dnes jsem se ve škole dozvěděl báječnou věc. Sice je to asi poprvé, dneska to opravdu stálo za to. Od naší výchovné poradkyně jsme se dozvěděli, že by bylo možné studovat ve Skotsku na jedné tamní college s pokračováním na univerzitě.
Dnes to až tak veselé nebude. Mám v hlavě pořádný zmatek, který pro mě není zrovna nejlepší. Dneska to bude jeden článek o fotbale, a to konkrétně o mé fotbalové „kariéře“.
Nebo je? Nadpis tohoto článku jsem asi třikrát nebo čtyřikrát přepisoval, protože to prostě nebylo ono. Možná, že ani tento nadpis nedokáže přesně vystihnout to, co se chystám zrovna popsat.
Docela blbá kombinace že? Bohužel kolem mě je takových lidí plno, někdy až moc. Dneska bych to chtěl pojmout trošku netradičně. Rád bych vám nastínil příběh jednoho člověka. Nebudu ho zatím nějak jmenovat, ale na konci vám samozřejmě prozradím, o koho jde. Při tom, jak budete číst, můžete třeba tipovat. Tak a teď už něco o té osobě.
